Jiří Novotný na zlaté Německo nezapomene. Při vzpomínkách mě pořád mrazí v zádech, říká

10.02.11 | Autor: Václav Jáchim

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) V národním týmu během letošní sezony vynechal ruský Channel One Cup, loni nechyběl na žádné akci. Jiří Novotný je poslední dobou jedním z nejpilnějších českých reprezentantů, bojovný útočník měl podíl také na titulu mistrů světa před rokem v Německu. Než odjížděl národní tým do Mannheimu, byl bývalý hokejista Buffala, Washingtonu či Columbusu jedním z mála, který nahlas hovořil o úspěchu. "Říkal jsem, že jedeme pro zlato, ale bylo to spíš přání než jasná víra. Vytvořila se skvělá parta, parádní atmosféra v týmu. S klukama jsme šli za společným cílem. Tehdy mě fakt napadlo, že by se něco velkého mohlo podařit," vzpomíná.

Šampionát znamenal nejen pro Novotného životní zážitek. Parta podceňovajých bojovníků bez výraznějších posil z NHL překonala vlastní stín a dosáhlaúspěchu, který patří v dějinách českého hokeje k nejhodnotnějším. "Pořád se k tomu turnaji vracím. Sice ne moc často, protože mám spoustu aktuálních povinností, ale někdy ano. Když si promítám, co jsme tam prožili, stále mě mrazí v zádech," přiznává.

Odchovanec jihočeského hokeje patřil k hokejistům, kteří nečekaný titul slavili nejvíc. Tu ohromnou radost si užíval naplno! "Nedivte se, těžko říci, jestli v kariéře ještě dokážu něco většího," reaguje. Ovšem pořád má motivaci, stále chce vyhrávat. Novotný je platným útočníkem kazašské Asatany v ruské Kontinentáílní lize, spoléhá na něj i reprezentace."Když se sejde všechno, jak má, proč bychom zase nemohli na mistrovství uspět?" naznačuje.

Zatím ale ještě na vrchol tohoto ročníku nemyslí. Nyní hokejisté usilují o kvalitní výsledky na švédských LG Hockey Games, poté pro Novotného následují boje v ruském play off. "Před srazem nároďáku jsme měli pár dní volno, protože kluci z Astany hráli s kazašskou reprezentací Asijské hry. Já i Lukáš Kašpar jsme to uvítali, zápasů byla spousta, k tomu cestování. Odpočinek se hodil," přiznává.

Na únorový podnik Euro Hockey Tour jste přijel v dobré pohodě, ale bez bruslí. Co se přihodilo?
"Souvisí to s tím, že jsme v Astaně končili a narychlo letěli pryč. Po posledním utkání jsem nechal bágl v kabině a domluvil se s kustodem, že mi zabalí věci. Nevím,jak se to mohlo stát, ale brusle mi tam nedal. Jak jsme spěchali na letadlo, nepodíval jsem se dovnitř, všechno jsem zjistil až po příjedu domů. Ovšem s lidmi z nároďáku jsme to okamžitě vyřešili. Pomohli mi sehnat nové, není to pro mě žádný problém. Staré brusle za mnou dorazily malinko později."

V kažašské a Astaně máte za sebou většinu základní části KHL. Hodnotíte angažmá pozitivně?
"Určitě. Byla to dobrá volba. Zbývají ještě tři zápasy, ale máme jistotu play off, první cíl se tedy podařilo splnit. I z mého osobního pohledu je tohle působiště pozitivní. Vytvořil se kvalitní tým, vlastně celou dobu nastupuju s Lukášem Kašparem a Brendanem Bochenskim. Máme skvělého trenéra Andreje Chomutova, který nám věří. To je pro každého hokejistu důležité. Hrajeme hodně, v průměru víc než dvacetminut za zápas, což sice klade nároky na kondici, ale určitě jsme za to rádi. Jak říkám, v Astaně je to zatím podle představ."

Najde se něco, co by cám po hokejové stránce kazilo náladu?
"Asi ne. Astana sice leží v Kazachstánu a dost se cestuje, ovšem tohle mají i jiné kluby KHL. Pro hráče je podstatné, jakou dostane roli v týmu, zda s ním počítá trenér. A Andrej Chomutov dobrý kouč je, hraju pod ním rád. Podle mého předvádíme slušný hokej, navíc se tam cítím velmi dobře i po stránce soukromí a zázemí. V klubu se o všechny parádně starají. Máš problém? Fajn, vyřešíme ho. Dostali jsme třeba k dispozici automobily, jakmile se najde cokoli, hned jsou nám lidé z klubu nápomocni. Tohle je úplně super. Ve měste se cítí dobře i manželka s malým, což je samotřejmě také podstatné."

Je Astana bezpečné město?
"Dá se říci, že ano. Nevím, možná tam jsou místa, kde to není nic moc, ale my bydlíme v bezpečné zóně. S ostatními hráči jsme dostali byty v krásných nových budovách, kde je všechno potřebné. Oproti jiným ruským městům tam navíc odpadá obava, jestli se člověk může v pohodě projít v přírodě. Vezmu syna a jdeme někam po okolí. Na procházku, vyčistit si hlavu. Nevím, ale co jsem viděl třeba Nižněkamsk nebo jiná místa, tam bych se toho asi bál."

A co volný čas? Jste spíš doma, nebo občas vyrazíte někam mezi lidi?
"Platí obojí. Z Ameriky máme s manželkou rádi různé kuchyně a dobrých restaurací je v Astaně dost. Italské, místní, ale i japonské. Asi nejčastěji chodíme do těch, které jsou na způsob amerických steakhousů. Dáme si dobré maso, posedíme. Vím, že u nás panuje o kazašské metropoli možná zkreslená představa, ovšem člověk tam má všechno, co potřebuje. Z Vídně létá do Astany přímá linka, let trvá zhruba čtyři a půl hodiny. Takže žádný problém."

Už jste na tom lépe s ruštinou? Po prvním angažmá v Atlantu nyní kroutíte ve východních končinách druhou sezonu.
"Rozumím všemu. Když někdo mluví rusky, vím dobře, o čem to je. Ale sám se do větší konverzace nepouštím. Ono je to těžké. Jsem zvyklý na angličtinu, v týmu jsou třeba Bochenski nebo Dallman, s Lukášem Kašparem nebo Tomášem Kloučkem zase kecáme česky. Ovšem komunikace je v pohodě. Trenér Chomutov anglicky nemluví, baví se s námi rusky, já to pak většinou překládám ostatním."

V Moskvě nedávno došlo k útoku kavkazských teroristů. Máte z něčeho takového obavy, nebo to raději moc neřešíte?
"Je to nepříjemné, samozřejmě. Na druhou stranu se vám něco podobného může bohužel stát kdekoli. Zrovna jsme měli po zápase, když pak člověk vidí ty šílené záběry z Domoděva, je to hrůza. V Kontinentální lize se létá opravdu hodně, po letištích trávíme dost času. Lepší je si tyhle věci nepřipouštět, ovšem obavy má asi každý. Zvlášť poté, co se nedávno stalo."

Pojďme k příjemnějšímu tématu. Momentálně hrajete na Švédských hrách, kde se loni rodila pozdější zlatá parta mistrů světa. Napadlo vás to, když jste zase dorazil hale Globen?
"No jasně. Tenkrát jsem měl v jedné sezoně šanci objet všechny podniky Euro Hockey Tour. Ten první jsme vyhráli, poslední byly Švédské hry. Předtím jsem se zúčastnil celé přípravy, řada kluků taky. Osm, devět týdnů pohromadě. Záhul. Pořád se čekalo, že přijedou hráči z NHL, ve Švédsku jsme ale hráli dobrý hokej, dala se dohromady úžasná parta. Cítil jsem, jak kluci makají, jak se nebojí hrát,mělo to z naší strany hlavu a patu. Když jsme pak odjížděli do Německa, nevěřilo se nám. Začátek nic moc, po prohře se Švýcary parádní zápas proti Švédům, pak ti Norové... Museli jsme zabrat, a to se skutečně povedlo. Od utkání s Kanadou jsme jeli na vítězné vlně. Bylo to neskutečné!"

Nakonec došlo na vaše slova.
"O titulu? Jo, to je pravda. Kdo by to byl řekl, že. Mimořádný zážitek. Neopakovatelný! Jen si to vezměte - Finy jsme porazili po nájezdech, se Švédy jsme zápas zachránili šest vteřin před koncem třetí třetiny. Rusům jsme dali gól hned v první minutě a pak později přidali další. Skvěle jsme to ubránili. Odmakali. Všechno do sebe zapadlo. Vyhráli jsme, což byl pro mě osobně největší úspěch, jaký možná už nic nepřebije."

Co třeba Stanley Cup?
"Ten jsem hrál, s Buffalem jsme byli ve finále konference, o postup jsme přišli v sedmém zápase s Carolinou. Cením si toho, byl to úspěch, takhle blízko už asi nikdy nebudu. Proč? Nevím, ale NHL je pro mě asi uzavřená kapitola. Jsem realista, bude mi osmadvacet let, momentálně působím v KHL a jsem tam spokojený. Zlato ze šampionátu by přebila olympiáda, na té jsem nikdy nehrál. Pak mě napadá už zase jen úspěch na dalším mistrovství světa."

Může se podařit už třeba letos na Slovensku?
"Já věřím, že ano. Může se stát cokoli, v hokeji to takhle chodí. Záleží na spoustě okolností. Jací hráči budou k dispozici, jak bude fungovat tým. Ovšem abych se přiznal, o šampionátu teď ještě nepřemýšlím. Jsou tady Švédské hry, pak máme s Astanou play off. V nároďáku jsem letos byl jen na turnaji Karjala, který nám nevyšel. Chtěl bych, aby to teď dopadlo lépe. Na mistrovství světa v Německu nikdy nezapomenu, jenže člověk musí koukat dopředu. Z minulosti se žít nedá. Je to pryč, máme novou sezonu, nové turnaje. Pořád je tam ohromná motivace. Přece všechno neskončí tím, že vyhrajeme jeden šampionát, byť jsou vzpomínky na něj tak strašně krásné."

Reprezentace Čr

 Jiří Novotný na zlaté Německo nezapomene. Při vzpomínkách mě pořád mrazí v zádech, říká

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) V národním týmu během letošní sezony vynechal ruský Channel One Cup, loni nechyběl na žádné akci. Jiří Novotný je poslední dobou jedním z nejpilnějších českých reprezentantů, bojovný útočník měl podíl také na titulu mistrů světa před rokem v Německu. Než odjížděl národní tým do Mannheimu, byl bývalý hokejista Buffala, Washingtonu či Columbusu jedním z mála, který nahlas hovořil o úspěchu. "Říkal jsem, že jedeme pro zlato, ale bylo to spíš přání než jasná víra. Vytvořila se skvělá parta, parádní atmosféra v týmu. S klukama jsme šli za společným cílem. Tehdy mě fakt napadlo, že by se něco velkého mohlo podařit," vzpomíná.

Datum: 10.02.11

 

Tomáš Rolinek na tréninku hokejové reprezentace
foto: Jan Handrejch, Právo